Jak internet vlastně funguje - struktura
Internet vznikl spojením mnoha menších sítí. V každé síti existuje
jeden či více hlavních počítačů, na kterých se ukládají data
a ze kterých se spouštějí aplikace. Takovýto počítač se nazývá
server (od slova serve = sloužit). V Internetu se těmto počítačům
častěji říká Internet host (hostitelský počítač) a přístup na
něj bývá zpravidla otevřený pro všechny uživatelé Internetu.
Druhým typem počítačů v sítí jsou jednotlivé pracovní stanice
(Internet client computer - klientský počítač), které jsou všechny
napojeny na svůj server. Pro uživatele, který má oprávnění je
pak vcelku jedno, na které stanici pracuje, neboť data i aplikace
jsou uloženy právě na centrálním serveru.
Protokoly
Neméně důležité je to, jakým způsobem jsou všechny počítače propojeny.
V internetu najdete snad všechny typy drátových i bezdrátových propojení,
a stejně tak i pestrý inventář počítačů a jejich operačních systémů.
Aby se všechny tyto počítače mezi sebou navzájem domluvily, musí
používat stejný jazyk a ten se v počítačové mluvě nazývá protokol.
V internetu existují postupně 3 vrstvy protokolů, přičemž uživatel
zavadí jen okrajově o ten poslední z nich. Prvý se nazývá TCP (Transmission
Control Protocol) - protokol pro řízení přenosu a ten zajišťuje správnou
cestu pro tok dat a zároveň je procuje na malé balíčky - pakety.
Druhý - IP (Internet Protocol) má na strosti, aby se dostali všechny
balíčky dat na správné místo ve správném pořadí a tam se opět poskládaly.
Tyto dva protokoly se většinou spojují do názvu TCP/IP a jsou kromě
internetu i jádrem operačního systému UNIX. Poslední protokol se
jmenuje aplikační protokol (Aplication Protocol) a ten je specifický
pro jednotlivé služby internetu - příkladem nechť jsou HTTP (HyperText
Transfer Protocol), používaný ve WWW nebo FTP (FileTransfer Protocol)
pro přenos souborů po internetu.
Číselné adresy
K bezchybné funkci Internetu je nutné, aby měl každý počítač svoji
jednoznačnou adresu. Protože počítače rozumí lépe číslům než písmenům,
bylo určeno, že každý počítač bude mít přidělenou 32bitovou adresu.
Zapisuje se ve tvaru čtyř desítkových čísel v rozsahu od 0 do 255.
Oddělenými tečkami. Tato čísla se nazývají IP adresa. Příkladem může
být IP adresa počítače:
194.196.250.65
Ne vždy má počítač svou IP adresu. Většina poskytovatelů připojení
na Internet přiděluje svým zákazníkům, kteří se připojují přes telefonní
linku, IP adresu dynamicky v okamžiku připojení. Těmto adresám se říká
dynamické IP adresy.
Jmenné adresy
Je téměř nadlidský úkol zapamatovat si třeba jen deset takových IP
adres. Navíc si představte situaci, kdyby se některá oblíbená Internetová
služba přestěhovala na jiný počítač. Všichni potencionální uživatelé
by museli vypátrat její novou číselnou adresu.
To byly hlavní důvody pro zavedení služby DNS (Domain Name Service),
která umožňuje přiřadit každé číselné adrese jmenný pseudonym ve tvaru
několika slov oddělenými tečkami. Příkladem může být jmenná adresa
http://www.grendel.cz/ (jmenná adresa pro počítač s IP adresou 194.196.250.2).
Největším kladem systému doménových jmen je jeho hierarchičnost.
Domény nejvyšší úrovně
Zkuste rozpitvat třeba jmennou adresu serveru http://www.feld.cvut.cz/.
Zcela jako poslední je uvedeno označení tzv. domény nejvyšší úrovně
(top level domain). To je představováno dvou písmenným ISO kódem
státu (norma ISO 3166).Od rozdělení Československa máme přidělenou
doménu nejvyšší úrovně cz (slovensko má sk). Několik dalších domén
nejvyšší úrovně shrnuje tabulka.
Z historických důvodů existuje především ve Spojených státech, odlišné
členění domén nejvyšší úrovně (přestože doména us také existuje). Jsou
zde vyhrazeny domény pro vzdělávací instituce edu, komerční instituce
com, vládní instituce gov, armádu mil, nekomerční instituce org a organizace,
které mají co činit s provozem sítě net.
Koncem roku 1996 uveřejnila IAHC (International Ad Hoc Committee) návrh
na vytvoření nových domén nejvyšší úrovně. Důvodem byly především mnohé
problémy a nejasnosti související s přidělováním domén com, net a org
(zejména com). Prozatím bylo navrženo sedm nových domén nejvyšší úrovně,
jenž by měly byt přidělovány firmám podle zaměření jejich činnosti.
Subdomény
Před doménou nejvyšší úrovně může být několik subdomén, které jsou
tvořeny jménem dané instituce, popř. jménem jejich podčástí. V našem
příkladě jsou uvedeny dvě subdomény, které říkají, že se jedná o
počítač z ČVUT (cvut), konkrétně z Fakulty elektrotechnické v Dejvicích
(feld). Konečně úplně vlevo je jméno počítače. Většina webovských
serverů má na této pozici uvedeno označení www. Příklad subdoménové
adresy http://www.cvut.feld.cz/.
Nameserver
Uživatel může síťové aplikaci zadat buď jmennou nebo přímo číselnou
adresu. Po zadání číselné adresy se bezprostředně odešlou přímo příslušná
data na počítač s touto adresou.
Po zadání jmenné adresy se aplikace nejprve obrátí na tzv. nameserver
(jeho adresa je jednou ze čtyř důležitých adres při konfiguraci protokolu
TCP/IP) s dotazem: "Jaká je IP adresa počítače s touto jmenovou
adresou?" Nameserver ale zná pouze adresy počítačů ve své doméně
a adresy nameserverů nadřízené domény. Pokud chce uživatel získat IP
adresu počítače z domény, pro níž předvolený nameserver nezná adresu
svého kompetentního kolegy, dotáže se tzv. kořenového nameserveru (ROOT
- celkem jich je na světě asi 12). Ten mu nejspíše řekne: "Adresu
tohoto počítače nevím, ale tuto doménu má na starosti nameserver XY,
zkus štěstí u něj."
Tímto způsobem se postupně zjistí IP adresa pro každé existující doménové
jméno (ve skutečnosti není pochopitelně celý proces tak jednoduchý,
ale v principu to tak funguje). Po zjištění IP adresy odešle aplikace
data k danému počítači.
K jedné IP adrese může existovat několik jmenných adres. Většina počítačů
s www nebo ftp na první pozici má ještě jiné jméno (např. počítač www.firma.cz
můžete mít druhé jméno peklo.firma.cz). A aby to nebylo příliš jednoduché,
k jedné IP adrese může být připraveno několik registrovaných dokonce
pod různými doménami nevyšší úrovně (například jmenné adresy www.philips.nl,
www.philips.com a www-eu.philips.com vedou všechny ke stejné IP adrese
192.68.44.65)
Registrace domény
Přidělení firemní domény většinou zajišťuje poskytovatel připojení
po vyplnění příslušného formuláře. Pro každou doménu nejvyšší úrovně
je delegován tzv. NIC (Network Information Center) koordinátor, v
jehož kompetenci jsou všechny záležitosti týkající se přidělování
doménových jmen.
Kdo si chce zaregistrovat doménu druhé úrovně, musí počítat s tím,
že to není úplně zadarmo. Za registraci domény druhé úrovně pod doménu
com se platí 100 USD na dva roky platnosti a 50 USD za každý další
rok.
U nás zprostředkovává registraci pod doménu com (nebo org či net) např.
firma Zoner (http://www.zoner.cz/) Registrace pod doménu cz byla do
1.listopadu 1997 byla zdarma, ale od tohoto data se provádí za jednorázový
poplatek 1600,- Kč. Bližší informace vám podá poskytovatel připojení
nebo je naleznete na adrese:
http://www.nic.cz
Některé služby (např. anonymní FTP na ftp://ftp.vse.cz/) vyžadují rovněž
registraci tzv. reverzní domény, tj. možnost zpětného ověření jména
počítače z IP adresy. Pokud byste se do stali do neočekávaných problémů
při připojení na obdobnou službu zkuste kontaktovat poskytovatele nebo
administrátora vaší sítě.